Pár let jsem pracovala ve školní družině jako vychovatelka. Díky práci s dětmi, která byla velmi kreativní, jsem si začala vzpomínat na činnosti, které mě jako malou holku bavily. Moje srdce mě táhlo do světa barev a tvořivosti čím dál tím více.

Začalo to malováním na obličej na dětských akcích, obrazy malovanými přímo na zeď ... Ale zbavit se strachu z neznáma, z nejistoty, to bylo sakra těžké. Nakonec jsem to však dokázala a vykročila vpřed. Díky tomu se začal psát nový příběh, ten kterému ve virtuálním světě říkám zkratkou AnetBa.

​

K dětem mě to táhne stále zpět, ale ne už do školských zařízení. Maluji je na obličej, vymýšlím a pořádám pro ně dílničky a příměstské tábory. A mezitím vytvářím loga a kreslím ilustrace. A jsem neskonale šťastná, že mám práci, která mě naplňuje a baví a také dělá radost ostatním.